Saint Rita of Cascia

Z nejranějšího dětství Rity

se vypravuje příběh o včelách: mezitím co Antonio a Amata pracovali na poli, kolem kolébky malé Rity poletovaly včely. Vlétaly i do otevřených úst děťátka, které se šťastně usmívalo, aniž by mu některak ublížily. Žnec Germano, který právě procházel kolem, zavazujíc si otevřenou ránu na ruce včely zahnal volaje na Antonia. Poté křičel: „Zázrak!“. Rána se mu totiž okamžitě zacelila. Byl to první dar Rity, pokorné venkovanky.

Včely jsou mírumilovné,

bez žihadla, barvy bílé a jejich bzučení specifické. Od příchodu Rity do kláštera se včely objevily ve zdech kláštera a jsou zde dodnes. Zvláštností je, že včely vylétají v určité době - v den výročí úmrtí svaté Rity a v posledních dnech Svatého týdne. Poté se stáhnou do malých děr ve zdech kláštera a své vchody chrání bílou substancí podobné surové bavlně.

Papež Urban VIII,

jenž má v heraldickém znaku tři včely nařídil, aby k němu, do Říma, přivezli několik včel. Se zájmem je prozkoumal a označil vláknem hedvábí, poté vypustil a takto označené včely byly spatřeny opět v Cascii.

Legenda praví, že

v domě malé Rity, v Roccaporeně je pod střechou okno, ze kterého je vidět jen na nebe ... se Rita sklání v modlitbě ...

Rodiče mladou Ritu

proti její vůli, jako 14-ti letou, zasnoubili s mladým mužem jménem Paolo Ferdinando Mancini.

Guelfové a Ghibellini

byla mocenská seskupení šlechtických rodů a měst, která v době středověku bojovala o ovládnutí území střední a severní Itálie. Paolo Mancini, velitel skupiny asi 50 mužů - hlídačů ve městě Cascia, byl často vtahován do konfliktů těchto politických frakcí.

Ritin snubní prsten

Jeden příběh uvádí,

že svatá Rita často dávala jídlo chudým proti vůli svého manžela. Bochníky chleba ukrývala pod pláštěm. Jednou, když čelila manželovu nátlaku a on roztrhl jí plášť, kterým kryla chléb, uviděl k jeho překvapení místo chleba růže. Růže značí symbol Boží lásky k svaté Ritě a její schopnost jejím jménem žádat o věci beznadějné a nemožné.

Kolem roku 1411

Paolo zemřel rukou vrahů. Rita po procitnutí ze žalu dlouze a neúnavně prosila Pána, aby duše jejího manžela nebyla zatracena. Nebesa jí vyjevila, že duše Paola byla zachráněna. Legenda vypráví, že druhové Paola chtěli pomstít jeho smrt a jednou se zmatení vrazi utekli schovat do domu Rity! Rita jim prokázala křesťanskou odplatu - nechala je u sebe do doby, než mohli z místa bezpečně odejít.

Synové Rity a Paola

se zapřísahali, že pomstí otcovu smrt. Rita se jim snažila pomstu vymluvit. Jejich srdce byla ale neoblomná, proto se obrátila s prosbou na Ukřižovaného, aby Bůh vzal syny k sobě dřívě, než-li své nevinné duše poskvrní krví vrahů svého otce.

Synové Rity a Paola zemřeli.

Mladíci se nakazili nemocí, která se v kraji rozšířila a krátce po sobě oba umírají. Rita je sama donesla ke hrobu. Jedinou útěchou jí bylo, že Bůh vyslyšel její prosbu a synové se před smrtí vzdali plánu na pomstu zabití vrahů svého otce Paola a jejich duše nebyly poskvrněné těžkým hříchem.

Kus Roccaporenské skály

kde Rita ve svém trápení a tíživé životní situaci neúnavně předkládala svojí důvěru, lásku a oddanost Bohu ve svých modlitbách a dokázala milovat a odpouštet ve jménu Ježíše Krista.

Po vzoru svatého Mikuláše

z Tolentina, Rita se modlí za své mrtvé s velkou něhou, ale bez bolesti těch, kteří si myslí, že je vše navždy ztraceno, nýbrž doufá, že se společně setkají "v Jednom, u něhož není nic ztracené" (sv. Augustin ).